Instalace

Editor vim je distribuován jako tzv. charityware. Můžete jej používat, co hrdlo ráčí. Autor však prosí, abyste podpořili svým darem péči o sirotky v Ugandě. Podrobnosti se dočtete, zadáte-li příkaz :help uganda.

Základní domácí stránkou editoru je www.vim.org. Na ní se dočtete o aktuální verzi, najdete zde ukázky obrazovek a konfiguračních souborů, doplňky k dokumentaci a samozřejmě odkazy na distribuci.

Distribuční soubory

Distribuce programu prodělává jistý vývoj. Ve verzi 5 došlo k jejímu rozdělení do dvou souborů: vlastní program (zdrojový kód nebo binární verze) a runtime (nápověda, syntaktické definice a podobně). Runtime byl shodný pro všechny verze.

Uvedené rozdělení možná šetřilo práci a místo autorům, ale pro uživatele nebylo dvakrát pohodlné. Proto se verze 6 vrátila opět k jedinému souboru. V současnosti se tedy stahuje vše v jednom souboru.

Linux/Unix

V celé řadě současných Linuxů a Unixů je vim předinstalován. Než se začnete snažit, zkuste z příkazového řádku spustit vim a případně nahlédnout do standardních repozitářů.

Pro Unix se Vim distribuuje pouze v podobě zdrojových souborů. Binární verze sice existují, ale nestará se o ně vývojový tým editoru. Takže hledáte-li binární balík pro svou distribuci Linuxu, obraťte se na obvyklé zdroje, nikoli na mateřský server Vim.

Budete-li překládat ze zdrojového textu, opatřte si vim-7.4.tar.bz2 (resp. jeho aktuální verzi), uložte do vhodného adresáře a rozbalte:

bunzip2 vim-7.4.tar.bz2
tar xvf vim-7.4.tar

nebo jedním příkazem:

tar xjvf vim-7.4.tar.bz2

Tím se v aktuálním adresáři vytvoří podadresář vim74. Přejděte do něj a pokračujte dnes již téměř standardním způsobem překladu:

./configure
make
make test

A pokud vše dobře dopadne, následuje už jen

make install

který ovšem musíte provádět jako správce systému (root). vim se standardně instaluje do adresářů /usr/local/bin (programy) a /usr/local/share/vim (podpůrné soubory).

Cílový adresář lze změnit volbou --prefix=adresář, kterou zadáte programu configure. Druhou významnou volbou je sortiment vlastností, které má editor umět. Má tvar --with-features=sada, kde přípustnou hodnotou pro sadu vlastností je tiny (minimální), small, normal (implicitní hodnota), big a huge (maximální, má oblíbená). Lze pochopitelně také ručně zapínat a vypínat jednotlivé konkrétní vlastnosti a upravit tak složení sady.

Microsoft Windows

Distribuční soubory pro operační systémy firmy Microsoft hledejte na serveru v podadresáři pc. Při instalaci do MS Windows je nejvýhodnější sáhnout po samočinném instalátoru gvim74.exe (jedná se o grafickou verzi, proto gvim; číslo verze se pochopitelně může měnit).

O nic se nestarejte, prostě ji spusťte a pomocí obvyklé sady dialogů nainstalujte jako většinu běžných programů pro Windows.

Existuje i textová varianta, pro starší verze dokonce šestnáctibitová pro MS-DOS. Ovšem v dnešní době ji považuji za takový archaismus, že nemá valného smyslu se o ní podrobněji zmiňovat.