Zahrady mých chlapců – 6. jednání

(vstoupí Lékař a Mendel)
Lékař:: Ještě tak rád luštíte křížovky, pane Mendel?
Mendel:: Inu, křížení bylo vždycky mým koníčkem. Ale poslední dobou jsem se dal i na fazole.
Lékař:: Já jsem Vás tuhle viděl, jak pobíháte po zahradě se štětečkem v ruce - hotový motýl.
Mendel:: Ale paví oči už mi neslouží. Musím pořádn všechno zlupat, tedy přesněji zlupovat.
Lékař:: To je normální. Když se stáří zeptá, člověk už je většinou hluchý jako poleno a ani ho nezaslechne.
Mendel:: Chtěl jsem si pořídit kočku, ale utekla ode mě.
Lékař:: No, však zahrádku máte čistou, upravenou.
Mendel:: Já strašně rád kopu.
Lékař:: Tak běžte, běžte na kopanou.
Mendel:: (odejde)
Lékař:: Kopej, zahradníku, sázej, kříži, hříži. Vzdělávej svou zahradu a duch tvůj rozletí se do výšin a šířin...
Hlas v zákulisí:: Piloti, na start!
Piloti 1 a 2:: (vběhnou na scénu, dělají letadla (Vrrrrrr!), pak letecký souboj (Tatatata), chvíli pobíhají a zmizí)
Lékař:: Leť, Etienne Lerouxi, stoupej. Máš 22 hlav a každou jinou. Výška je tvá. Zas stovky Ikarů roztaví svůj vosk a vzlétnou. Slepičí brk a arabská guma mrští člověka k nebesům, aby splynul. Všichni se potřeme šmolkou a budeme nejnebovatější ze všech nebovatých. Ó kolena, kolena, nechť přiblíží se k jezeru.
Úředník:: (vstoupí) Promiňte, nezapomněl jsem si tu někde nákoleníky? Bez nich jsem v úřadě vyřízen.
Lékař:: Tady se něco válí.
Úředník:: (nasadí si je) Děkuji mnohokrát. Zase jsem člověkem! (odběhne)
Hrabě:: (hledá Markýzu) Markýzo! Drahoušku, neschovávejte se. To se přece nepatří Vašemu šlechtickému stavu.
Markýza:: (vběhne) proboha! Jsem v jiném stavu!
(rachot ze zákulisí)
Lékař:: Dávejte si pozor, stavy už rachotí.
Markýza a Hrabě:: To je povstání! Spas se kdo můžeš!
Soudce:: Zahajuji třetí stání procesu Krojclová versus Nová. Vy se postavte sem a Vy sem.
Krojclová:: Včera jsem byla v zastavárně.
Nová:: Hned vedle zastavárny je jídelna, bohužel pouze k stání.
Somrák:: Je ten párek volný, prosím?
Soudce:: Stůj nebo dám zasadit soudní blín.
Somrák:: Ach, nemám, matičko, nemám stání. K jezeru mě cos pohání.
Soudce:: Dnešní stání stojí za starou belu. Odkládám to na zítřek. (odejde)
Krojclová:: Tedy, paní Nová, to je chlap! Všimla jste si, jak stál? Jako svíce!
Nová:: Ach, svíce. (odejdou)
Lékař:: Slyšíte? Tkalcovské stavy stojí. Čas se zastavil na stojáka.
Muž:: Né, myši né! Už mi zase žerou výkresy.
Hlas v zákulisí:: (zpívá a hraje) Já bych chtěl mít tři myši...
Lékař:: Chopte se konví a vzhůru do svých zahrad. Vždyť každý má tu svou. někdo pěstuje palmy, jiný sibiřské lišejníky, ale všichni to děláme s láskou. Vždyť svět - to je jedna velká zahrada a na ní miliardy zahradníků. I já jsem jen zahrada. Zahrádečka malušenká. Zahrada nad zahradu, vše je zahrada. Zahrady, zahrady, zahrady,...
Ostatní:: (postupně se přidávají ke skandování) Zahrady, zahrady, zahrady,... (na daný signál 444 se s jekotem rozutečou, za scénou doznívají Tři myši)

Je konec a sál si ulehčeně vydechne.

Po pravdě řečeno mívalo publikum problémy s rozpoznáním konce hry. Z ryze pragmatických důvodů jsme jej pozměnili a závěrečné skandování "Zahrady, zahrady" přešlo rovnou v děkovačku. Ovšem ten původní se mi líbí mnohem víc.

Titulní strana ⇒ ⇐ 5. jednání