Zahrady mých chlapců – 1. jednání

Lékař:

Představte si, Bětuško, že ten simulant, co předstíral zánět slepého střeva a přitom měl žlučové kameny, jak jsme ho poslali do nemocnice pro chronické onemocnění spojivek, zemřel na zápal plic. Smutné, viďte.

Sestra:

(nechápavý pohled)

Lékař:

Určitě si na něj pamatujete! Chodil přece k Vám do bytu na rehabilitační cvičení.

Sestra:

(zasněně, roztouženě) Ach!

Lékař:

No vidíte. Vždycky si Vás moc pochvaloval, jak jste s ním zacvičila.

Pacient 1:

Crrrrr!

Lékař:

Tak běžte přece otevřít! Slyšíte, že zvoní telefon.

Sestra:

To jsem zvědavá, koho ti čerti zase dotáhli. (jde ke dveřím, úlisně) Dobrý den, jen pojďte dál. Pan doktor zrovna nemá do koho píchnout.

Muž:

(vstoupí, odloží si kabát na Pacienta 3, v oku šílený lesk střední intenzity)

Lékař:

(bodře) Tak copak Vám schází?

Muž:

Nic.

Lékař:

(dobře) Tak copak Vám přebývá?

Muž:

Ano, pane doktore. To je ta pravá otázka. Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?

Sestra:

Já myška hrabalka.

Lékař, Muž:

(otočí se k Sestře, Muž se rozpláče)

Pacient 2:

(chtivě se rozsvítí) Budete mě potřebovat, pane doktore?

Lékař:

Až za chvilku.

Pacient 2:

(vyčítavě) A takhle je to vždycky. Nikdo mě nemá rád, nikdo si se mnou nechce hrát. (zklamaně se zhasne)

Pacient 3:

Už bys mohla vědět, že lampa není na hraní. Chovej se laskavě alespoň trochu důstojně. Hrozné!

Muž:

Ano, sestro. To je ta pravá odpověď. Myši! Myší mě zničí. Kdybyste jen tušil, kolik mi sežraly výkresů! (odmlka) Jen se trochu napiju a už hryžou, hryžou, hryžou. To je horší než svědomí!

Pacient 1:

Dovoluji si, prosím, podotknout, že já žádné svědomí nemám. Chápejte, nemohu si to prostě dovolit. Kdybyste věděli, co já všechno musím přenést přes srdce a přes dráty.

Lékař:

Je to výborný telefon, ale trochu moc mu to mluví.

Pacient 1:

Hodlám sepsat knihu. Nazvu ji Šelesty po drátech. Dobré, ne? Nebo radši Drátěné šelesty? Musím to promyslet. (zahloubá se)

Lékař:

(k Muži) Takže myši, říkáte...

Muž:

Ano, pane doktore. Myši, to je zkáza. Nejdřív jich bylo jen pár. Když mi sežraly můj první výkres, udělal jsem další ve třech kopiích. Ale tím jsem jim zajistil dostatek žrádla a ony se začaly množit.

Lékař:

Zajímavé. Já mám na chatě také myši. Jen pokračujte, pokračujte.

Muž:

Je to začarovaný kruh. Stále dělám více a více výkresů, aby mi je nestačily žrát, ale díky tomu se množí šílenou rychlostí. Jsem na pokraji sil. Zítra se hodlám zhroutit, a tak jsem přišel, dokud je čas.

Lékař:

Výborně. Víte, jen málo lidí chodí k lékaři v pravý okamžik. To každý počká, až ho choroba skosí, a pak - doktore snaž se. někteří mě zase obtěžují předčasně, když je nemoc ještě v samých začátcích nebo jsou dokonce zdraví! Dobrý pacient přijde dva-tři dny před kolikou, když je nemoc pěkně vyzrálá, ale nepropukly ještě vedlejší dekadentní zjevy.

Pacient 2:

Ano, je radost na takové svítit. Nebudete mě potřebovat, pane doktore?

Lékař:

Hned. Vy jste ta nejnedočkavější lampa na světě. (k Sestře) Sestro, kartu.

Sestra:

(vytrhne se z letargie, vyndá ze stolu hrací karty a donese je Lékaři) Prosím.

Pacient 1:

Koho?

Pacient 2:

Proč?

Pacient 3:

Mluv!

Lékař:

Klid, prosím. Quiet please. Nebo dám uklidit soudní síň. (k Muži) Tak, příteli, podáváte.

Muž:

(vezme karty, rozdává; hrají s Lékařem svlékací prší, komentují; ostatní příležitostně kibicují; za Lékaře se svléká Sestra)

Lékař:

Babylonská věž na H9.

Pacient 3:

Out!

Muž:

Dostal jste mě!

Lékař:

Ač stár, mám stále ještě dobrou mušku.

Muž:

(vytáhne mucholapku) Ale svou kůži lacino neprodám.

Pacienti 1, 2 a 3:

Budliky, budliky, budliky!

Muž:

Běda! Dneska je středa. Moderní věda spáti mi nedá. (zhroutí se)

Lékař:

(nadšeně) Nevydržel. To je materiál! (zařve) Služba! Přiveďte ho k vědomí.

Pacienti 4 a 5:

(vstoupí, vypadají krvežíznivě; uchopí Muže)

Pacient 6:

(vstoupí, na krku ceduli s nápisem "VĚDOMÍ")

Pacienti 4 a 5:

(přivedou Muže k Pacientovi 6)

Lékař:

Na lože!

Pacienti 4 a 5:

(položí Muže na lůžko)

Lékař:

Hajej, Záhoři, dadej. Tak se na panáčka podíváme. Světlo!

Pacient 2:

(přicupitá) To je spěchu najednou. Pořád máme času dost - a najednou hrrr, hrrr, hrrr na ně.

Lékař:

Fiat lux.

Sestra:

Budiž světlo.

Pacient 2:

(rozsvítí se) Ale žádné zázraky ode mě nečekejte. Už jsem Vám několikrát vysvětlovala, že se musím alespoň pět minut zahřívat, abych byla schopna podat maximální výkon.

Lékař:

Nevykrucujte se, nebo Vám k večeři snížím dávku halogenu na polovic. (zahledí se na Muže) Jak dětsky nevinná tvář.

Sestra:

Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les.

Pacient 1:

Tam roste tmavé kapradí a vůkol černý džez.

Pacient 3:

Tam ptáci, laně... Halali! Do zbraně, lovci. Dnes nás čeká tučná kořist. K obědu bude uzený.

Lékař:

(hystericky) Tady se nedá léčit. (řve) Klid! Ticho! Buďte všichni úplně zticha!

(zavládne ticho)

Lékař:

(poslouchá Muže) Tomu člověku bije srdce...

Sestra, Pacienti 1-3:

(šokováni) Ó!

Lékař:

Tomu člověku bije srdce...

Sestra, Pacienti 1-3:

(překvapeni) Ó!

Lékař:

Tomu člověku bije srdce...

Sestra, Pacienti 1-3:

(fascinováni) Ó!

Lékař:

v rytmu rokenrolu.

Sestra, Pacienti 1-3:

(začnou se svíjet)

Lékař:

Buch, buch, buch, buch, buch, buch, buch, bim, bam, bim, bam,...

Sestra, Pacienti 1-3:

(přidávají se) Bim, bam, bim, bam,...

Pacienti 4-6:

(vejdou, seřadí se u dveří a zvoní s ostatními) Bim, bam, bim, bam,...

Všichni kromě Muže:

(stále zesilují) Bim, bam, bim, bam,...

Muž:

(probudí se, prudce vyskočí)

Všichni kromě Muže:

(leknou se, ztiší se do polohlasu) Bim, bam, bim, bam,...

Muž:

(udeří se v hruď) Zvoň, Quasimodo Rožnovský, rvi mé uši! Já se vznáším. Já budu létat. Ne, létá dnes každý. S Čedokem za hranice všedních snů. Já postavím věž. Obrovskou, nádhernou, monumentální železnou věž. Ocelový prst vztyčený ke Slunci. Vyzvu vesmír na souboj a zvítězím. Taťána je moje, hrabě! Kryjte se, Gaskoňče, má břitva je ostrá jako jazyk. To bude věž! Celý svět si o ní bude šuškat. Počkejte, mám tu plán (vytáhne nákres Eifelovy věže) Myslím, že nejlépe by se vyjímala v Paříži. Dobrý dem, říkejte mi Edison. Vysokánská, ještě, ještě, výš, výš.

Ostatní:

(přidávají se a vzpínají se vzhůru) Výš, výš, výš, výš, výš.

Pacient 4:

Dál to nejde, tam je strop.

Všichni:

(zvážní, rozhostí se hrobové ticho; Lékař a Pacienti se rozesadí do kruhu kolem Muže)

Lékař:

Sestro, pište: Obžalovaný chce postavit věž.

Sestra:

(opakuje, začne se líčit) Obžalovaný chce postavit věž.

Pacient 1:

Jaká by to měla být věž?

Muž:

Ale to jsem přece už říkal.

Pacient 2:

Odpovídejte zřetelně...

Pacient 3:

jednoznačně...

Pacient 4:

spolehlivě...

Pacient 5:

okamžitě.

Pacient 6:

Tak jaká má ta věž být?

Lékař:

Podívejte se, chlapče, nechte toho zatloukání.

Pacient 1:

Vidíte přece, že to nemá žádnou cenu.

Pacient 2:

Zatloukání šlo poslední dobou strašně dolů.

Pacient 3:

To víte, nekvalifikovaná práce.

Pacient 4:

Práce polidštila opici.

Pacient 5:

Opice je pěkné zvíře, ale má strašně chlupů.

Pacient 6:

Chloupek ke chloupku a manželka má kožich.

Lékař:

Kdo šetří, má za 3,14.

Pacient 1:

Starej Ludolf, ten byl taky pěkný číslo.

Pacient 2:

Čtverec nad přeponou

Pacient 3:

se rovná

Pacient 4:

součtu

Pacient 5:

čtverců

Pacient 6:

nad oběma

Muž:

odvěsnami.

Lékař:

No vidíte, ani to nebolelo.

Pacient 1:

Přiznal se!

Pacient 2:

To bylo předem jasný.

Pacient 3:

Jasný jako páka.

Pacient 4:

Jasná páka, ta mě láká.

Pacient 5:

Mě láká lákmusový papírek, heč.

Pacient 6:

(zařve) Tak jaká měla být ta věž?

Muž:

Ze železa.

Lékař:

(podiveně) Ale!

Pacient 1:

Poslyšte, mladíku, nezdá se Vám to trochu příliš odvážné?

Muž:

Všechno jsem pečlivě vypočítal.

Pacient 2:

Já vím. A čirou náhodou Vám to sežraly myši, viďte.

Muž:

Jednu kopii mám zašitou na břiše pro případ ztroskotání.

Pacient 3:

Pro trosečníky života není záchrany.

Muž:

(k Lékaři) Buď mým pátkem.

Pacient 4:

Ale mě se nechce. Mít kroužek v nose to je zatraceně nepříjemné.

Muž:

Ti ornitologové, jsou hrozně bezohlední.

Pacient 5:

Musíte je chápat, oni jsou do těch svých ptáků úplně zbláznění.

Muž:

Chápat. Vám se to mluví, ale já je jednou viděl táhnout z hospody U teplých krajin. Odporné.

Sestra:

Všichni chlapi jsou stejní.

Pacient 6:

Neruš mé kruhy.

Muž:

Kruhy pod očima měli taky pěkný.

Lékař:

Nejste Vy proti nim tak trochu zaujatý?

Muž:

Jak jste na tohle přišel?

Pacient 6:

Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.

Pacient 1:

Crrr! (k Pacientovi 6) Okamžitě se zavěste, nejste v pořadí.

Pacient 2:

Pořadí jsem já, říkejte mi Ludvík.

Muž:

Máme doma želvu, která se jmenuje Ludvík.

Pacient 3:

Chcete mě snad urážet?

Muž:

To bych si nidky nedovolil.

Pacient 4:

My bychom Vám to nedovolili.

Pacient 5:

Ta dnešní mládež. Dovede jenom urážet spoluobčany, větve ze stromů a detaily soch.

Pacient 1:

A uřezávají telefonům sluchátka!

Pacient 6:

Promiňte, ale nejste trochu přecitlivělý?

Lékař:

To bude přepracováním.

Pacient 1:

Musím si odpočinout.

Pacient 2:

Stárnu, hloupnu a výkonnost klesá.

Pacient 3:

Omluvte mě, prosím.

Pacient 4:

Musím si trochu odpočinout.

Pacient 5:

Spočinout.

Pacient 6:

A vůbec.

Lékař a Pacienti:

(odejdou)

Muž:

(sedí vyčerpaně na židli)

Sestra:

(dokončila mejkap) Skupinová terapie je koníček pana doktora. Už s ním dvakrát vyhrál Velkou Pardubickou.

Muž:

Ale ať si dává pozor, koně se totiž také střílejí. (výstřel v zákulisí)

Sestra:

Tyhle módní výstřelky jsou mi odporné. Dneska už žádná neví, co by na sebe oblékla.

Muž:

Dneska už žádná neví, co by ze sebe svlékla.

Sestra:

Dneska už žádná neví, co jsou Domažlice.

Muž:

Dneska už žádná neví, co je relativně absolutní princip relativity.

Sestra:

Dneska už žádná neví, co je vyšší princip.

Muž:

Dneska už žádná neví, co je principál.

Sestra:

Dneska už žádná neví hrozně věcí.

Muž:

Dneska už žádná neví nic.

Sestra:

Dneska už žádná není.

Muž:

Dneska už žádná nevinná.

Sestra:

(posadí se Muži na klín) Opravdu Vám to vadí, příteli?

Muž:

Aourrrrrghmpf (začne zrychleně dýchat)

Sestra:

(šup nožku přes nožku) Neměl byste podceňovat strnulost bederní páteře. Věřte mi, měli jsme tu pár takových případů a není to zrovna pěkný pohled. Když si vzpomenu na ty jejich pokroucené postavy, běhá mi Karel Mráz po zádech. Chápejte, nesmíte to zanedbávat už teď. Každá chyba mládí se teprve na podzim ozve. Teď je Vám hej...

Muž:

Hej!

Sestra:

ale počkejte, až se stáří zeptá!

Muž:

Máte pravdu. Co se v mládí naučíš, v stáří jako když utne.

Sestra:

Ano, zvláště těžkým případům pak musíme amputovat záda.

Muž:

Zachraňte mě!

Sestra:

Nechci se chlubit, ale v oboru předcházení strnulosti bederní páteře jsem uznávanou odbornicí. Má rehabilitační cvičení jsou pověstná. Pravda, je to fyzicky dost náročné, ale ta účinnost!

Muž:

Zachraňte mě!

Sestra:

Chcete?

Muž:

Chci!

Sestra:

Moc?

Muž:

Moc!

Sestra:

Jak moc?

Muž:

Strašně. Šíleně. Jsem šílený, Frankensteine. Chci, chci, CHCI. Chcichcichcichcichcichci... (v rytmu SOS - opakovaně tři krátká "chci", tři dlouhá a zase tři krátká)

Sestra:

(do Mužova vysílání) Dobrá, ustrnu se. Jsem milosrdná. Mé srdce je širokorozchodné. Pojďte, příteli, zacvičím s Vámi. Vaše bederní páteř bude zase jak z arabské gumy. Vzhůru k našemu vysvobození.

Muž:

Vzhůru.

Sestra a Muž:

(odcházejí) Výš, výš, výš, výš,...

2. jednání ⇒ ⇐ Titulní strana

© 1986, 1997 Pavel Satrapa