Rodina písma

Rodina určuje základní charakter vzhledu písma. Typicky obsahuje několik řezů (písem) vycházejících ze společného základ – základní „obyčejné“ písmo, kurzívu, tučné písmo a podobně. Rodina je to, čemu máme ve zvyku říkat „font“.

Je identifikována svým jménem. Například na následujícím obrázku vidíte několik členů rodiny Legacy Serif.

Určení rodiny

Jméno rodiny definuje vlastnost font-family. Její hodnotou je čárkami oddělovaný seznam jmen rodin, která klient může použít. Postupuje seznamem směrem zleva doprava a použije první rodinu, kterou má k dispozici. font-family vám tedy umožňuje nabídnout klientovi několik alternativ a zároveň určit jejich preference. Pokud jméno rodiny obsahuje uvozovky, je třeba je uzavřít do uvozovek.

Například kdybych chtěl pro uričtý prvek použít výše uvedenou rodinu Legacy Serif a jako alternativy připustil písmo Georgia či libovolné serifové (čili patkové), definoval bych:

font-family: "Legacy Serif", Georgia, serif;

Obecné rodiny

Tím se dostávám k zajímavému konceptu – obecným názvům rodin. CSS jich definuje pět:

Hlavní výhodou obecných jmen je, že se ponechává na libovůli klienta, které písmo pro ně použije. Ten si pak může vybrat z nabídky svého operačního systému, případně podle své konfigurace.

Upřímně řečeno rodiny cursive a fantasy jsou dost obskurní a leckterý klient sáhne po rodině, jež nemá požadované charakteristiky (například můj Firefox v Linuxu místo nich používá bezserifové písmo). Rozumné spolehnutí je jen na první tři, které ostatně mají i rozumné uplatnění.

Rodinný Babylon

Názvy dostupných rodin se od sebe diametrálně liší v závislosti na operačním systému (a případně i na nestandardních písmech, která uživatel instaloval – Legacy Serif na běžném počítači nenajdete). Speciálně pro češtinu situaci navíc komplikuje, že některé systémy k písmům obsahujícím znaky pro střední Evropu připojují „CE“, zatímco jiné to nedělají.

Existují dva základní přístupy, jak se s tímto zmatkem vypořádat:

Minimalistický:

Použijete jen obecnou rodinu, například font-family: sans-serif. Klient většinou dosadí vhodné písmo, které má vámi požadovaný základní charakter a nemá problém s češtinou.

Precizní:

Rozdáte si to s větrnými mlýny a pokusíte se prosadit svou. Jak na to pro česká písma popsal velmi pěkně Petr Staníček a nemá cenu, abych to opakoval. Zdůrazním jen dvě důležité zásady:

• Jako poslední vždy uveďte obecnou rodinu, aby se měl klient čeho chytit, když neuspěje s žádnou speciální.
• Nemá smysl mezi speciálními rodinami uvádět ty, jež klienti používají na místě obecných (Times New Roman, Times).

Já osobně jsem se rozhodl být minimalistou.

Systémová písma

Nejsou sice dostupná prostřednictvím font-family, ale jen v rámci integrující vlastnosti font. Nicméně hodně se týkají rodiny, proto se o nich zmiňuji i zde. Lze totiž nastavit, aby části stránky byly zobrazeny stejným písmem jako například popisky ikon.