V dnešní části se budeme zabývat metodami, kterými lze přemlouvat obsah stránky, aby zaujal podobu podle našich představ. Jelikož byl jazyk HTML původně určen k vyjádření struktury textu, odehrávají se formátovací kouzla převážně v logické rovině. Část textu například označíme jako nadpis, část jako seznam a podobně.

Pro vytvoření nadpisu poskytuje HTML značku <Hn>. Na místě "n" stojí číslice od jedné do šesti, která vyjadřuje významnost (a tudíž zpravidla i velikost) nadpisu. <H1> obaluje nadpis celé stránky - tedy největší. Měl by být právě jeden. Jednotlivé části stránky bývají zahájeny nadpisem, uzavřeným do značky <H2>, jejich části používají pro své nadpisy <H3> a tak dále. Všechny značky jsou párové. Za nadpis je považován text uzavřený mezi oběma členy páru.

Opět si dovolíme připomenout, že vzhled jednotlivých nadpisů určuje klient. Z toho důvodu se doporučuje nepřeskakovat v hierarchii (je-li úvod zahájen značkou <H2>, měly by jeho části používat <H3>, nikoli <H4> či něco ještě menšího). V každém klientovi by totiž formátování jednotlivých úrovní mělo rozumně navazovat a být esteticky vyváženo. Při přeskočení snadno může vzniknout nehezkost.

Troufáme si tvrdit, že na normálních stránkách byste měli vystačit s úrovněmi <H1> až <H3>. Příliš strukturovaná stránka totiž rychle ztrácí na srozumitelnosti. Navíc nadpisy <H5> a <H6> již často bývají méně výrazné než základní text. Lze je použít jen ve velmi neobvyklých případech.

HTML verze 3.2 přiděluje značkám <Hn> jediný atribut - ALIGN. Jeho prostřednictvím lze nařídit zarovnání nadpisu na prapor vlevo (ALIGN=LEFT, implicitní hodnota), vpravo (RIGHT) nebo na střed (CENTER).

Snažte se dodržet obecný princip přehlednosti a srozumitelnosti. Vodítkem vám budiž následující dvě pravidla:

• stránka by neměla být příliš dlouhá (jako optimum se doporučují dvě až tři obrazovky)
• ve většině případů je vhodné, aby byla stránka obsahovala jednu až dvě úrovně členění (do <H2> nebo <H3>; <H1> je rezervováno pro nadpis celé stránky)

V souvislosti se strukturou stránky bychom se měli zmínit též o párové značce <DIV>, zavedené v HTML verze 3. Jejím účelem je vymezit část textu a přiřadit mu jakýsi logický význam - například "toto je poznámka". V zatím posledním návrhu jazyka (verze HTML 3.2 ze srpna 1996) jí byla přidělena poněkud skromnější role. Jejím jediným atributem je ALIGN, který předepisuje zarovnání textu uvnitř <DIV>. Přípustnými hodnotami jsou obvyklé LEFT, CENTER a RIGHT.

Velmi jednoduché jsou seznam číslovaný <OL> a seznam s odrážkami <UL>. Celý seznam je vždy uzavřen do patřičné párové značky. Každá jeho položka je zahájena značkou <LI> - například

<OL>
<LI> text první položky
<LI> text druhé položky
</OL>

K ovlivnění vzhledu se nabízí několik atributů. Byly zavedeny v HTML verze 3.2, proto na ně nespoléhejte u všech klientů. Obě seznamové značky (<OL> i <UL>) disponují atributem COMPACT. Je-li přítomen, měl by je klient zobrazit v poněkud zahuštěnější formě. Obě také nabízejí atribut TYPE, jeho význam se však liší. V <OL> slouží TYPE k definici způsobu číslování položek. Přípustné hodnoty shrnuje tabulka 2. Také v <UL> tento atribut ovlivňuje zahájení položek. Přípustnými hodnotami jsou DISC (položka zahájena kolečkem, implicitní hodnota), CIRCLE (prázdný kroužek) a SQUARE (čtvereček).

Chcete-li některou položku odlišit od ostatních, máte atribut TYPE k dispozici i pro značku <LI>. Jeho přípustné hodnoty a chování se shoduje s TYPE seznamu, do kterého tato značka náleží.

V číslovaném seznamu lze také ručně předepsat počáteční hodnotu pomocí START=hodnota. Zadávejte ji vždy číslem, bez ohledu na to, jakým způsobem jsou hodnoty zobrazovány. V těle seznamu se hodnoty automaticky zvětšují o jedničku. Toto implicitní pořadí však můžete porušit, pokud značce <LI> přiřadíte atributem VALUE určité konkrétní pořadové číslo.

Seznam definic je podle našeho názoru jednou z nejméně doceňovaných konstrukcí HTML. Jeho použití je velmi široké. Kromě situací, pro které byl navržen (např. popis příkazů, parametrů programu, slovníček), najde uplatnění i v řadě dalších. Vezměme si třeba marketingovou stránku jistého nejmenovaného produktu:

<DL>
<DT><STRONG>Nejmenší</STRONG>
 <DD>Pryč s velkými a těžkými hodinkami!
 Naše hodinky jsou tak malé a lehké, že
 se budete bát kýchnout, abyste o ně nepřišli.
 
<DT><STRONG>Nejrychlejší</STRONG>
 <DD>Naše hodinky v rychlosti předstihují
 veškerou konkurenci alespoň dvojnásobně.
</DL>

Seznamy lze navzájem vnořovat. Jejich levý okraj se zvětšuje a vyznačování položek (pro <OL> a <UL>) se mění, aby se čtenář snadno orientoval. V textu položek můžete používat téměř všechny ostatní značky. Vyhýbejte se však nadpisům - zahájení nové části uvnitř seznamu je nelogické.

K vymezení poštovní adresy (tentokrát máme na mysli adresu pro obyčejnou papírovou poštu) slouží <ADDRESS>. Značka má především logický význam a očekává se, že z ní budou těžit například různé vyhledávací nástroje a automatičtí sběrači informací v Internetu. Vizuálně nemá v některých klientech prakticky žádný efekt, jinde se adresa zobrazí kurzívou. Doporučujeme kombinovat ji s <BLOCKQUOTE> - jako například

Naše adresa:
<BLOCKQUOTE><ADDRESS>
Otec a syn, s. r. o.<BR>
Hladová 13<BR>
110 00 Praha 1<P>
Tel: 0609 1313
</ADDRESS></BLOCKQUOTE>

Je zakázáno používat uvnitř <PRE> formátovací příkazy (nadpisy, seznamy a podobně). Naproti tomu jsou povoleny značky pro změnu písma (zpravidla zůstává písmo s pevnou šířkou znaku, může však být navíc skloněné nebo tučné) a odkazy.

Prakticky jedinou oblastí, kde značka <PRE> najde uplatnění, jsou ukázky programů či konfiguračních souborů. V nich bývá často potřeba zachovat jistou strukturu, kterou text má. Jednoduchý program v jazyce Pascal bychom mohli na stránce prezentovat následovně:

<BLOCKQUOTE><PRE>
program Pokus;
begin
 Writeln ( 'Dobrý den.' );
end.
</PRE></BLOCKQUOTE>

<BLOCKQUOTE><PRE>
<B>program</B> <I>Pokus</I>;
<B>begin</B>
 <I>Writeln</I> ( 'Dobrý den.' );
<B>end</B>.
</PRE></BLOCKQUOTE>

http://www.kin.vslib.cz/cgi-bin/whichcode/~satrapa/sw/pas2html/