Síla Webu spočívá ve vzájemném propojování dokumentů. Schopnost vkládat do stránek odkazy na stránky jiné odlišuje WWW od běžných systémů pro formátování textu a činí z něj službu počítačové sítě.

schéma:umístění

Většina služeb však zavádí strukturu i do umístění. Zpravidla je třeba určit server, který má být kontaktován, a cestu k datům v jeho informačním prostoru. Řada lokátorů proto vychází ze struktury:

schéma://server/cesta

Telnet je typickým příkladem služby, která mívá v URL prázdnou cestu. Jakmile se někam přihlásíte, otevírá se terminálový dialog, ve kterém můžete mačkat speciální klávesové kombinace, prohánět se pomocí kurzorových kláves v menu a podobně. Formalizovat něco takového do podoby cesty v URL by bylo velmi ošidné.

Zcela bezprostřední interpretací cesty se může pochlubit schéma ftp. V něm cesta odpovídá umístění souboru či adresáře v systému souborů, nabízeném FTP serverem. Například ftp://ftp.vslib.cz/pub/README je lokátor souboru README, umístěného na anonymním (není zadáno uživatelské jméno ani heslo) FTP serveru ftp.vslib.cz v adresáři pub.

Ve schématu gopher začíná cesta identifikací tak zvaného Gopher typu - jednopísmenné označení, určené Gopher protokolem. Například nula ohlašuje textový soubor, jednička menu a podobně. Za typem následuje Gopher selektor, což bývá opět cesta v systému souborů, nabízených serverem. Selektor však znovu začíná identifikací typu, takže se v URL daný znak zdvojuje. Například seznam domácích Gopher serverů najdete na URL gopher://gopher.cesnet.cz/11/.gopherinfo/cz-gophers.

Pro naše téma je nejzajímavější schéma http, které se používá pro označování cílů, dostupných prostřednictvím WWW. Cesta zde také popisuje umístění v nabízeném stromě informací. Většina serverů však používá různá mapovací pravidla, zavádějící všelijaké přezdívky a zkratky. Proto cesta v lokátoru nemusí přesně odpovídat cestě v systému souborů. Jako příklad můžeme použít lokátor informační stránky města Liberce:
http://www.vslib.cz/liberec/.

Zadáváte-li ve schématech http či ftp jako cestu jméno adresáře, nezapomeňte za ně připojit lomítko. Bez něj se můžete dočkat nepěkných efektů. V lokátorech pro WWW stojí za pozornost dva speciální znaky. Pokud se v URL vyskytne otazník (?), je část lokátoru za ním chápána jako textový řetězec, vyjadřující dotaz uživatele. Jeho pomocí lze předat data programům, které se spouští na straně serveru (CGI skriptům). Když URL obsahuje křížek (#), interpretuje se zbytek lokátoru jako název návěští na stránce. Jeho prostřednictvím se můžete odkázat přímo na určitou část dokumentu.

Server <A HREF="http://www.vslib.cz/">TU v Liberci</A> používá počítač Silicon Graphics.

Server TU v Liberci používá počítač Silicon Graphics.

Chcete-li dokumentaci, <A HREF="manual.html">klepněte zde</A>.

Připravili jsme pro vás <A HREF="manual.html">dokumentaci</A>.

Relativní lokátor se vyznačuje tím, že obsahuje pouze cestu. Chybí v něm jak schéma, tak identifikace serveru. Aby klient věděl, kam se má obrátit, musí relativní lokátor zkombinovat s jiným - absolutním. Říká se mu základní URL. Jeho roli zpravidla hraje lokátor, pod kterým klient získal stránku. Vraťme se k poslednímu příkladu. Pokud by odkaz na dokumentaci byl obsažen ve stránce s URL http://www.kdesi.cz/docs/obsah.html, vedl by k lokátoru http://www.kdesi.cz/docs/manual.html.

Existují dva druhy relativních lokátorů. První používá absolutní cestu. Pozná se podle toho, že začíná lomítkem. Klient odtrhne celou cestu ze základního lokátoru a místo ní vloží text relativního URL.

Druhý typ relativního lokátoru obsahuje cestu relativní, která nezačíná lomítkem. Jeho zpracování je složitější. Klient nejprve odtrhne konec základního URL až k poslednímu lomítku. Za zbylý text připojí relativní lokátor a poté vypukne velké vyškrtávání. Z cesty ve vzniklém řetězci je třeba vypustit všechny dvojice adresář/.. (představují vlastně vstup do adresáře, bezprostředně následovaný vycouváním zpět).

Tabulka 1 uvádí několik příkladů, co vznikne aplikací různých relativních lokátorů na základní http://www.kdesi.cz/docs/obsah.html.

Všimněte si předposledního řádku tabulky. K odstraňování řetězce .. dochází pouze v cestě. Jeho prostřednictvím nelze změnit údaje o serveru. Proto ve výsledném lokátoru jedna dvojice teček zůstala (což by pravděpodobně nedopadlo dobře).

Odkazy s relativní cestou se používají, pokud je cílová stránka umístěna blízko té stávající. Pokud se nachází ve stejném adresáři, stačí jako odkaz pouhé jméno souboru. Takové lokátory jsou velmi časté. Je-li stránka umístěna na tomtéž serveru, avšak v odlehlé části zdejšího stromu dokumentů, bude pravděpodobně výhodnější relativní odkaz s absolutní cestou. Pokud je třeba přesedlat na jiný server, musíte sáhnout po absolutním odkazu.

K zavedení návěští je třeba značku opatřit atributem NAME, jehož hodnotou bude jméno návěští. Je přiřazeno textu, který je tělem příslušné značky <A> - například

<A NAME="instal"><STRONG>Instalace</STRONG></A>

Doporučený HW najdete v popisu <A HREF="#instal">instalace</A>.

Návěští nejsou určena ke strukturování textu. Měla by být používána jen k vyznačení některých významných míst (například důležitá tabulka nebo věta). Nezapomínejte, že klient musí načíst celý obsah stránky před návěštím, aby věděl, jak má text formátovat. Odkazem doprostřed dlouhé stránky tedy z hlediska objemu přenášených informací nic neušetříte. Naopak její přenos opticky zpomalíte - než klient narazí na návěští, bude text stránky načítat, avšak nebude z něj nic zobrazovat.

Poměrně častým použitím návěští je lokální obsah. Například stránka vypočítává jednotlivé volby, použitelné při startu programu. Je vhodné uvést na začátku jejich seznam, aby se uživatel mohl přesunout rovnou na tu, která ho zajímá. Tento přístup je použit i v našem dnešním příkladu.

Jedny plní především roli nabídkově odkazovací (např. domácí stránka serveru nebo nabídka produktů). V nich se snažte dosáhnout maximální přehlednosti - aby uživatel snadno pochopil, kam a kudy může pokračovat. Koncipujte je spíše do podoby menu (s případnými ozdobami).

Druhou kategorii tvoří stránky informační (např. technický popis produktu). Zde se spíše držte hypertextu a odkazy můžete využít například k vysvětlení některých pojmů nebo ke zpřístupnění jiných produktů, o kterých se v textu mluví.