V předchozím dílu jsme se vydali na nejistou půdu novinek, které jsou podporovány pouze novější generací klientů. Dnes na ní ještě zůstaneme, ba dokonce se budeme věnovat konstrukci, která není ani součástí návrhu HTML verze 3.2. Pochází od návrhářů firmy Netscape Communications. Bylo navrženo (ale zatím nikoli realizováno) její začlenění do HTML.

Při jeho použití se stránka dělí na několik částí, z nichž každá čerpá svůj obsah z jiného souboru. Zdrojový text pro stránku definuje pouze vzájemné uspořádání jednotlivých částí a soubory s jejich obsahem. Vychází z párové značky <FRAMESET>. Ta oznamuje, že okno má být rozděleno na několik částí ve směru svislém či vodorovném. Musíte použít právě jeden z jejích dvou atributů - ROWS nebo COLS. První zajistí rozdělení stránky na části, uložené nad sebou ("řádky"). Použijete-li COLS, budou rámy uloženy vedle sebe.

Hodnota atributu ROWS nebo COLS určuje počet a velikost jednotlivých rámů. Zadává se jako seznam čísel, udávajících rozměry rámů. Ke každému číslu můžete připojit znak procento nebo hvězdička. Jejich význam shrnuje tabulka 1.

Hodnoty N a N% jsou jednoznačné, odpovídá jim určitý pevný počet obrazovkových bodů. Takto stanovené rozměry klient přiděluje jako první. Poté rozdělí zbývající místo pro všechny ostatní rámy (zadávané ve formě N*) v poměru hodnot N. Například

<FRAMESET COLS="25%,75%">

<FRAMESET ROWS="50,3*,1*">

Držte se následujícího pravidla: kdykoli se v definici rámů objeví absolutní počet obrazovkových bodů, měl by být alespoň jeden rám zadán v pružných jednotkách.

Na soubor, vkládaný do rámu, nejsou kladeny žádné speciální nároky. Jedná se o naprosto běžnou stránku. Skutečnost, že byla použita jako obsah rámu se projeví jen v tom, že nebude zobrazena v celém okně, ale pouze v příslušné části.

Skupina dalších atributů ovlivňuje různé vlastnosti. Zajímavý je SCROLLING, který ovlivňuje posuvník na okraji rámu. Přípustné hodnoty jsou AUTO (posuvník se objeví, pokud se obsah nevejde celý do rámu), YES (posuvník vždy zobrazen) a NO (zobrazení posuvníku zakázáno). Uvedete-li mezi atributy NORESIZE, zakážete klientovi měnit velikost příslušného rámu. Standardně totiž uživatel může myší upravit rozměry rámů tak, jak mu to vyhovuje. Mějte na paměti, že NORESIZE zmrazí všechny hrany obklopující daný rám.

Pomocí MARGINWIDTH a MARGINHEIGHT můžete stanovit velikost mezery mezi okrajem textu a hranicí rámu. První atribut se týká vodorovného směru, druhý svislého. Dost důležitou roli hraje atribut NAME, pojmenovávající daný rám. Pomocí něj lze zařídit, aby rámy navzájem měnily svůj obsah (o tom za chvíli).

Značky <FRAMESET> a <FRAME> navzájem těsně spolupracují. Při zahájení <FRAMESET> stanovíte počet a rozměry rámů. V jejím těle se pak musí objevit odpovídající počet <FRAME>, definujících jejich obsah a vlastnosti - asi takto

<FRAMESET COLS="50,1*">
  <FRAME SRC="menu.html" NORESIZE>
  <FRAME SRC="uvod.html" SCROLLING=YES NAME="main">
</FRAMESET>

Základním kamenem této spolupráce je atribut TARGET, kterým může být opatřena značka <A>. Jeho hodnotou je jméno rámu nebo okna, ve kterém má být zobrazen dokument, k němuž odkaz vede.

Podívejme se na zoubek dnešnímu příkladu, který tento mechanismus dobře ilustruje. Stránka je rozdělena do čtyř rámů. Horní pruh obsahuje logo firmy a dolní hlavní menu. Jejich obsah se nemění, proto není třeba rámy pojmenovávat. Střední část okna je rozdělena svisle na hlavní textový rám (pojmenovaný "hlavni") a napravo od něj ležící menu druhé úrovně (rám z názvem "menu"). Zdrojový text hlavního menu obsahuje položky ve tvaru

<A HREF="pocitace.html" TARGET="menu">Počítače</A>

Bohužel nelze jednoduchým způsobem zajistit, aby volba odkazu způsobila změnu více než jednoho rámu. Potřebujete-li takové chování, musíte sáhnout po složitějším řešení - například načíst jinou definici rámů pro celé okno klienta, v níž budou obsahy jednotlivých rámů patřičně změněny.

Předchozí věta ve vás možná vyvolala otázku "Jak ale změnit definici celého okna?" Odpověď vám poskytne tabulka 2. Najdete v ní předdefinované speciální hodnoty pro atribut TARGET, které umožňují, aby odkaz ovlivnil třeba i celé okno.

Pokud by se v textu, tvořícím obsah hlavního informačního okna, objevil odkaz <A ... TARGET="_top">, způsobil by likvidaci celé rámové struktury a zobrazení dokumentu v celém okně klienta. To je vhodné, pokud přeskakujete na jiný server (je vždy hloupé, když se ve vaší rámové struktuře objeví obsah z jiného serveru) nebo když chcete zcela změnit strukturu rámů. Použití odkazu <A ... TARGET="_parent"> by zrušilo rozdělení prostředního pruhu okna a příslušný dokument by byl zobrazen ve vzniklém rámu. Naproti tomu v okně s hlavním menu by byl účinek _top i _parent shodný - v obou případech by došlo ke změně celého okna.

Obecně bývají rámy zpravidla používány k trvalému zobrazení jakýchsi nabídek či orientačních pomůcek. Náš dnešní příklad - katalog produktů - je poměrně dobrou ukázkou situace, kdy rámy mají rozumnou šanci na dobré využití. Uživatel vidí v hlavním rámu informace o produktu a zároveň mu nabídky v okolních částech okna umožňují rychlý přeskok na jiný výrobek. Skutečnost, že tyto nabídky zůstávají celkem neměnné, usnadňuje čtenáři orientaci. Nutno však dbát na to, aby nabídky příliš nepřekročily rozsah rámu. Uvidí-li uživatel pouhý zlomek z menu a bude muset opakovaně posouvat obsah rámu, než se dostane ke kýženému odkazu, bude naopak efektivně dezorientován. V takovém případě je vhodnější řešit nabídku konvenční stránkou, na které je mnohem více prostoru (rám s nabídkou musí být malý, aby zbyl dostatek místa na hlavní informace) pro srozumitelné uspořádání.

Použití rámů skrývá nejedno další úskalí. Především je třeba počítat s tím, že rámy ukusují prostor okna. Pokud má uživatel obrazovku s rozlišením 640x480 bodů, mohou mít výsledné rámy velmi malou kapacitu a v důsledku toho se stanou nepřehlednými. Nezapomínejte také na uživatele starších klientů, kteří rámy nepodporují. Jelikož značka <FRAMESET> nahrazuje <BODY> a stránka s definicí rámů neobsahuje žádný viditelný text, zůstane pro ně obrazovka prázdná.

Naštěstí existují zadní kolečka pro tuto situaci - značka <NOFRAMES>. Měla by vždy doprovázet <FRAMESET>. Jejím tělem je text, tvořící obsah stránky pro rámů neznalé klienty. Ti nemají v repertoáru žádnou z výše zmiňovaných značek a budou je tudíž ignorovat. Ke zpracování jim zbyde jen text, který nalezli uvnitř <NOFRAMES>. Naproti tomu klient podporující rámy značku <NOFRAMES> i s celým jejím tělem ignoruje. Zpravidla je vhodné, aby se text uvnitř <NOFRAMES> zhruba shodoval s obsahem rámu, nabízejícího hlavní menu.