Pro tuto stránku jsem definoval dvě pravidla:
#tojeon { color: red; } .modre { color: blue; }
Na konci najdete zformátovaný odstavec s tímto zdrojovým kódem:
<p id="tojeon" class="modre">Pokusný odstavec a v něm <em class="modre">zvýrazněný text</em>. Do <em>běžného zvýraznění</em> se barva pochopitelně zdědí.</p>
Jak vidíte, odstavec samotný vyhovuje oběma pravidlům – má
přidělen identifikátor „tojeon“ a zároveň patří do třídy
modre
. Jelikož identifikátor má při posuzování konkrétnosti větší
váhu, zvítězí první pravidlo a text bude červený. Tuto barvu zdědí i všechny
vnořené prvky, jimž ji žádné pravidlo nedefinuje.
To ale není případ prvního <em>
, které je zařazeno do
třídy modre
. To znamená, že na toto <em>
se
vztahuje druhé pravidlo (nikoli první, protože prvku <em>
není přiřazen identifikátor „tojeon“) a přidělí mu modrou barvu.
Konkrétnost zděděné a přiřazené vlastnosti se navzájem neporovnávají (například zde zděděná vlastnost pochází od konkrétnějšího pravidla). Jakmile je prvku přiřazena vlastnost, byť libovolně obecným pravidlem, dědičnost se vůbec nebere v úvahu a porovnají se jen pravidla přiřazující vlastnost přímo zkoumanému prvku.
A teď důkaz místo slibů:
Pokusný odstavec a v něm zvýrazněný text. Do běžného zvýraznění se barva pochopitelně zdědí.
zpět: CSS – co má přednost