Pojďte hrát na choroby

obzor oděl se v nach
v travách vznášel se prach
ptáci zpívali v korunách
kde borový hrozil strach
a voněl požitý hrách
pak přišel společenský krach
nedalo se to udržet
ty nemůžeš mě podržet
já vzdávám se svým myšlenkám
však je to správné, když se vzdám?
někdy se nic jiného dělat nedá
a závidíš-li, pak závist je to bledá
a v noci širé, kdy se vrba sklání
a všude cítíš jarní vlání
tvůj žal utíká lehce strání
do tváře krev ti pohyb vhání
krev, jež bouří v žilách sklerotických
odevzdává sílu v svalech motorických
ta šťáva života je všude
já odmítám tvůj nátlak, blude
a jestli po mně něco zbude
(snad nebudou to šátky rudé)
ty zbytky dejte do skleněné schránky
pečlivě zavřete měděnými zámky