Webové adresy

Jedním z přínosů WWW je, že v jeho rámci konečně vznikl způsob, jak identifikovat jednotlivé zdroje v Internetu. Díky němu si můžeme například v dopisech posílat adresy zajímavých stránek.

URI, URL, URN

Adresa, kterou zadáváte například jako cíl odkazu, představuje tak zvaný jednotný identifikátor zdroje (Uniform Resource Identifier, URI). Ten má dva podtypy:

Uniform Resource Locator (URL)

popisuje konkrétní umístění daného cíle. Obsahuje veškeré informace potřebné pro jeho získání – jakou síťovou službu použít, na který server se obrátit a co po něm chtít. Jinými slovy URL identifikuje kde se dotyčný cíl nachází.

Uniform Resource Name (URN)

je obecnějším konceptem. URN představuje jednoznačné jméno dotyčného zdroje, podle nějž by jej klient měl rozpoznat a obstarat si jej „někde v Internetu“. Z URN se klient dozví, co je dotyčný cíl zač.

Problém je, že k URN zatím nikdo nevymyslel vhodný mechanismus, jak cílový dokument najít a získat. V praxi to znamená, že URN zatím zůstává jen teoretickým konceptem a na stránkách se používají lokátory, čili URL.

Lokátor v plné parádě

Kompletní lokátor má velmi jednoduchý tvar:

schéma:specifická část

Úvodní schéma identifikuje síťovou službu, kterou je potřeba k danému cíli přistupovat. Tvar specifické části závisí na schématu. Pro většinu z nich obsahuje údaje o serveru a cestě v jeho rámci vedoucí k danému zdroji.

Nejpoužívanější schémata jsou:

• http
• mailto
• ftp
• file

Pozor na velikost znaků

V lokátorech se rozlišují malá písmena od velkých. Čili „obr1.jpg“ není totéž co „Obr1.jpg“. Tato vlastnost dokáže potrápit, pokud své stránky vyvíjíte v MS Internet Exploreru. Při načítání souborů z disku totiž ignoruje rozdíly mezi malými a velkými písmeny. Takže se snadno může stát, že lokálně načítané stránky fungují dle vašich představ, ale po umístění na server se rozpadnou – odkazy přestanou fungovat, protože neodpovídá velikost znaků.

Dávejte si na to pozor. Doporučuji používat ve jménech souborů i v odkazech pouze malá písmena.

Výjimku z tohoto pravidla představují schémata, u nichž přenosová služba nerozlišuje malá/velká písmena. Typickým příkladem je schéma mailto, protože v adresách elektronické pošty na velikosti znaků nezáleží. Můžete použít jak „mailto:Honza.Kdosi@kdesi.cz“, tak „mailto:honza.kdosi@kdesi.cz“. V obou případech bude dopis doručen na tutéž adresu, protože přenosový systém elektronické pošty smaže rozdíly mezi malými a velkými znaky.

Absolutní a relativní lokátor

Lokátor začínající schématem je absolutní. Obsahuje kompletní informaci potřebnou k získání daného zdroje – například http://www.nti.vslib.cz/~satrapa/. Funguje odkudkoli a ukazuje vždy na stejný cíl (odtud název „absolutní“).

Relativní lokátor naproti tomu obsahuje pouze cestu. Schéma i server chybí – například projekt.html. Relativní lokátor se proto posuzuje vždy v kontextu stránky, na níž se vyskytl. Adresa cíle vznikne zkombinováním relativního URL v odkazu a adresy stránky, na níž se vyskytl. V důsledku to znamená, že stejné relativní URL na různých stránkách povede k různým cílům, proto je relativní.

Relativní URL slouží především k usnadnění práce autorům, aby nemuseli pokaždé vypisovat kompletní lokátory a měnit je, kdykoli stránky přesunou jinam.

Kdy použít který? Odpověď je prostá. Vede-li odkaz na jiný server, použijte absolutní URL (jinak to ani nejde). Je-li jeho cíl na stejném serveru jako stránka, na níž se vyskytuje, použijte relativní URL.

Absolutní a relativní cesta

Použijete-li relativní lokátor – čili jen cestu – máte ještě dvě možnosti. Cesta totiž může být absolutní či relativní. Absolutní cesta začíná lomítkem a nahradí kompletní cestu v lokátoru stránky, k němuž se vztahuje.

Pokud například na stránce s adresou http://www.kdesi.cz/doc/manual/index.html použijete odkaz s relativní adresou /produkty/, povede na stránku http://www.kdesi.cz/produkty/ – zůstalo schéma a server, cesta je kompletně nová.

Relativní cesta začíná jiným znakem než lomítkem a její skládání s URL stránky (výchozí URL) je podstatně složitější. Funguje v jádře takto:

1. Z výchozího URL se vypustí vše za posledním lomítkem. (Jinými slovy vyjde se ze složky obsahující výchozí stránku.)

2. Na konec URL se přidá cesta uvedená v lokátoru.

3. Všechny dvojice složka/../ se vypustí. (Čili dvě tečky umožňují „vyšplhat se“ v hierarchii složek o jedno patro výše.)

Fungování relativních cest předvedu na několika příkladech. Řekněme, že se jedná o odkazy vyskytující se na výše zmiňované stránce s adresou http://www.kdesi.cz/doc/manual/index.html. V následující tabulce jsou vlevo uvedena relativní URL, napravo pak výsledná URL, na něž vedou: