...příklad pro patnáctou část...
(šablona, kterou jsem používal pro výrobu těchto stránek)
Jedním ze základních předpokladů dobré WWW prezentace je, aby se v ní uživatelé
dokázali vyznat. Sebehodnotnější informace se stává bezcennou, pokud se nedá
najít. Vytvoření srozumitelného a snadno použitelného systému vzájemných odkazů
mezi stránkami prezentace je proto životně důležité.
Zejména začátečníci často propadají dojmu, že špičkové stránky se vyznačují
především perfektním grafickým zpracováním a použitím nejmodernějších
dostupných technologií, kterými jsou v dnešní době především různé dynamické
kejkle (Java, JavaScript, dynamické HTML a podobně). To je samozřejmě nesmysl.
Kvalitní WWW prezentace nabízejí především hodnotný obsah (něco užitečného či
zajímavého) a srozumitelný systém pro orientaci v něm. Lahodné grafické
provedení hraje roli čistě podpůrnou a na moderní technologie si rozumný autor
dává pozor, protože zpravidla nejsou standardizovány a často je podporuje
jediný klient. Nehodlám tvrdit, že na grafickém zpracování stránek vůbec
nezáleží. Nicméně pokud bude alespoň takové, aby nikoho neurazilo, splní svůj
úkol.
Drobné domácí cvičení: Zamyslete se nad tím, které stránky pravidelně nebo
alespoň často navštěvujete a především proč. Odpověď na druhou otázku nejspíš
nebude znít "Protože tam mají tak krásné nadpisy!" Daleko pravděpodobnější je
"Protože se tam dočtu aktuální informace o ..." či něco podobného.
Nedílnou součástí kvalitního obsahu jsou mechanismy pro orientaci v něm. Tyto
navigační prvky lze rozdělit do pěti základních skupin:
- odkazy přímo v textu
- menu
- navigační lišty
- obsahy a rejstříky
- vyhledávací stroje
Snažte se nabídnout pokud možno všechny, protože každá z nich má své přednosti
a každá najde své uživatele. Nejnáročnější na realizaci je nepochybně poslední
skupina, které se budu věnovat v příští části.
Základním prvkem jakéhokoli navigačního schématu je odkaz. Může se vyskytnout
buď přímo v textu (což je jedna ze základních vlastností hypertextového
systému) nebo jako součást menu či jiné navigační struktury.
S odkazy uvnitř plynoucího textu to pokud možno nepřehánějte. Odvedou cenné
služby, ale při nadměrném užívání dokáží text rozdrobit. Mají totiž dva
nebezpečné aspekty. Jednak působí jako zvýraznění textu. Slova, tvořící odkaz,
jsou zobrazena odlišnou barvou a podtržena. Díky tomu jsou velmi nápadná a z
textu doslova trčí ven. Druhým zádrhelem je, že jakýkoli odkaz pokouší
uživatele, aby jej následoval a tudíž nedočetl aktuální text.
Pokud bude odstavec textu obsahovat pět či více odkazů, zcela se rozpadne
(příliš mnoho zvýrazňování dezorientuje) a navíc často zůstane nedočten,
protože uživatel si prostě odskočí jinam. Proto se snažte, aby odkazů v textu
nebylo mnoho (zhruba jeden na každý odstavec) a aby zároveň vystihovaly jen to
nejpodstatnější.
Věnujte dostatečnou péči textu, kterým bude odkaz vyznačen. Měl by být krátký
(pokud možno do tří slov) a zároveň výstižný. Hledáte-li vhodný text,
inspirujte se se nadpisem (obsahem <TITLE> či
<H1>) cílové stránky. Rozhodně se snažte vyhýbat oblíbeným a
nepopulárním zaklínadlům "klepněte zde". Tohle sousloví má nulovou vypovídací
hodnotu a uživateli ani trochu nenapoví, co jej čeká na konci odkazu. O to se
musí postarat okolní věta, ale pak se dostanete do situace, že z ní je
zvýrazněna zrovna ta nejméně říkající část.
Pokud například chcete doporučit uživateli server Seznam jako dobrý výchozí bod
pro toulky domácím Webem, určitě to neudělejte takto:
Chcete-li se projít po domácích WWW stránkách,
<A HREF="http://www.seznam.cz/">klepněte zde</A>.
ale raději:
Chcete-li se projít po domácích WWW stránkách, navštivte
<A HREF="http://www.seznam.cz/">Seznam</A>.
Podstatně jednodušší je volba nadpisů pro odkazy v menu. Zde nejste vázáni
okolním textem a stačí, abyste odkazy pojmenovali stručně a výstižně. Pokud má
stránka obsahovat větší množství odkazů, je zpravidla vhodnější sestavit z nich
menu, než je za každou cenu zapracovávat do textu. Jestliže zároveň chcete na
stejné stránce uživateli sdělit nějaké informace, doporučuji rozdělit ji na
část textovou (případně s několika málo odkazy v textu) a navigační. Ta v sobě
soustředí většinu odkazů.
Značné oblibě se těší ikony, které doplňují textové odkazy v menu. Na většině
stránek však působí spíše dojmem samoúčelné ozdoby a zbytečného zpomalení.
Troufám si tvrdit, že navržení funkčních ikon je prací pro profesionála. V
případě laických stránek nemůžete mnoho zkazit, pokud se jim vyhnete.
Při návrhu stránky mějte na paměti, že nemáte nejmenší tušení, odkud na ni
uživatel přišel. Mohl ji najít pomocí vyhledávacího robota nebo na ni dostal
odkaz od svého známého. Zkrátka snadno se může stát, že uživatel přistane na
některé vaší stránce, aniž by cokoli věděl o jejích sousedkách či nadřízených.
K nalezení důležitého rozcestníku vaší prezentace mu pak nestačí kousek
couvnout v historii klienta. Všechno se musí dozvědět ze stránky.
Proto pamatujte na to, aby každá vaše stránka byla soběstačná a poskytla
dostatek informací o svém okolí. Minimální model je takový, že stránka obsahuje
alespoň jeden odkaz "nahoru". Buď na hlavní stránku své vlastní tématické části
(například na začátek uživatelské příručky k programu) nebo rovnou na hlavní
stránku celé prezentace či serveru.
Rozumnější však je, když stránka obsahuje vícero odkazů. Kromě zmíněných dvou
přijdou uživateli jistě vhod odkazy na další významné tématické oblasti
prezentace a především na důležité navigační stránky (obsah, vyhledávací
mechanismus a podobně).
Každá stránka by tudíž měla být vybavena jednotnou sadou odkazů, nabízejících
základní orientaci a rychlý přesun na nejdůležitější místa. Většina těchto
navigačních prvků je neměnná v rámci celé prezentace. Jejich ideálním
ztělesněním je
Jedná se o konstrukci, která bývá vizuálně zřetelně oddělena od vlastního
obsahu stránky a která nabízí sadu nejdůležitějších odkazů. Dá se říci, že
jistá forma navigační lišty dnes představuje samozřejmou součást kvalitních
stránek.
Z hlediska realizace potkáte lišty grafické a textové. Pokud se necítíte
opravdu silní v kolenou, dávejte přednost textovým. Jejich realizace je
podstatně snazší a nároky na objem dat výrazně nižší. Grafické navigační lišty
mohou nabídnout (pokud se povedou) větší potěšení pro oko. Pokud se pro ně
rozhodnete, mějte na paměti následující:
- Lišty musí být stejné (nebo alespoň jednotně vypadající) v rámci celé
prezentace. Navrhněte takovou, která se bude hodit ke všem stránkám.
- Ikony zpravidla nestačí. Mají-li uživatelé pochopit, co nabízejí jednotlivé
odkazy, musíte grafické prvky doprovodit textem.
- Klasické grafické menu (zpracovávané CGI programem) zdržuje. Pro navigační
lištu musíte použít jinou technologii - grafické menu na straně klienta nebo
ji poskládat ze samostatných obrázků.
Navigační lišty dříve bývaly orientovány vodorovně a nacházely se nad či pod
obsahem stránky. V poslední době díky rostoucí oblibě tabulek, rámů či
obtékaných obrázků stále častěji potkáte lišty svislé, zpravidla na levém
okraji stránky. Vzhledem k tomu, že šířka řádku WWW klienta bývá nadměrná, lze
toto řešení považovat za vhodnější.
Odkazy, které v navigační liště najdete, se dělí na tři skupiny:
- Témata
- nabízejí základní tématické oblasti prezentace či serveru. Zpravidla
bývá také vyznačeno, ve které tématické části se uživatel právě nachází.
- Nástroje
- odkazují na různé podpůrné stránky, jako je obsah, vyhledávací
mechanismus či kontakt na autora.
- Návaznosti
- další/předchozí stránka textu, odkaz o jednu úroveň výše a
podobně. Zatímco předchozí dvě skupiny se v rámci prezentace nemění,
návaznosti jsou specifické pro každou konkrétní stránku.
Je vhodné jednotlivé skupiny navzájem vizuálně oddělit. Někteří autoři ukládají
témata do svislé navigační lišty, zatímco pro nástroje a návaznosti používají
lištu vodorovnou.
Základní smysl obsahu je prostý: uživatel by měl na jediné stránce získat
přehled o celé prezentaci. Podobně jako z obsahu knihy zjistíte, o čem zhruba
pojednává a dokážete snadno najít její jednotlivé části.
V obsahu samozřejmě nemusí být zahrnuta každá stránka. Je potřeba najít vhodnou
úroveň podrobnosti tak, aby v obsahu bylo k nalezení každé důležitější téma
prezentace, ale aby nebyl příliš rozsáhlý. Pokud by se měl obsah roztáhnout na
deset obrazovek, ztratí svou přehlednost a bude k ničemu.
Je-li vaše prezentace velká, můžete vytvořit dvě obsahové úrovně (s podobným
jevem se dnes můžete setkat i v některých odborných knihách). Jeden obsah bude
stručný a bude zahrnovat jen nejdůležitější (a největší) tématické celky. Druhý
bude podrobný a rozsáhlý. Ze stručného obsahu pak mohou vést odkazy do
detailního. Je důležité ponechat (alespoň jako alternativu) detailní
obsah na jedné stránce, aby v něm uživatel mohl vyhledávat.
Často bývá obsah nazýván "mapa serveru" a někdy i proveden graficky v podobě
skutečné mapy. Takové řešení je mimořádně nepraktické. Jednak do obrázku
(nemá-li ztratit svůj obrazový půvab) nemůžete vložit příliš údajů. Bude
proto informačně řídký. Ještě závažnější nevýhodou je, že změna takto
realizované mapy je velmi pracná. Ovšem obsah musí být živý a pružně reagovat
na změny prezentace. Proto raději používejte textové stránky, jejichž úprava
bývá snadná.
Do podobné skupiny patří rejstřík. Na rozdíl od obsahu by však neměl být
uspořádán tématicky, ale abecedně. Do něj lze zařadit nejdůležitější pojmy a
připojit k nim odkazy na stránky, kde se vyskytují. Příliš často se s ním však
nesetkáte. Jeho vytvoření a údržba jsou velmi pracné a nezřídka se může stát,
že vaše představy o důležitých pojmech se rozejdou s uživatelovými. Lepší
služby zpravidla odvede vyhledávací stroj.
Jako příklad předvedu možnou úpravu WWW stránek on-line verze tohoto seriálu.
Celkem obvykle obsahuje v horní části nadpis a vlevo navigační lištu. Vše je
realizováno v podobě tabulky a důležité části ve zdrojovém kódy vyznačují
komentáře. Navigační lišta je netypická tím, že obsahuje pouze nástroje. Žádné
tématické celky zde nejsou, protože prezentace se skládá z jednotlivých dílů,
nad nimiž nelze vztyčit nějakou tématickou strukturu. Povšimněte si šipek ve
spodní části navigační lišty, které umožňují posun na předchozí a následující
díl.
|
